CHCETE TYTO DÍLA DO SVÉ KNIŽNÍ SBÍRKY ? TAK NEVÁHEJTE A OZVĚTE SE !!!
Vše o jeho vydaných dílech + čtenářský deník
Všech 32 děl A. Jiráska
Staré pověsti české je kniha Aloise Jiráska, která popisuje události z české historie založené na lidové slovesnosti a některých historických faktech. Poprvé vyšla v roce 1894 v pražském nakladatelství J. R. Vilímek jako 11. svazek v edici Vilímkova knihovna mládeže dospívající. S výjimkou období protektorátu vycházela opakovaně a často, oblíbil si ji i gottwaldovský komunistický režim, za nějž vycházela s doslovem Zdeňka Nejedlého.
První vydání a mnoho dalších zejména do druhé světové války ilustroval Věnceslav Černý, poválečná vydání vycházela s ilustracemi Antonína Procházky, zhruba od roku 1950 vycházela kniha v nakladatelstvích Mladá fronta a SNDK s ilustracemi Mikoláše Alše. S ilustracemi Věnceslava Černého vyšlo znovu například v Československém I. vydáno v prosinci 1951 spisovateli roku 1981, v Albatrosu roku 2000 a 2008 nebo v Ottově nakladatelství roku 2008.
Čtenářský deník
Staré pověsti české
O Čechovi
V Charvátské zemi, kde žil vojvoda Čech a jeho bratr Lech se rozpoutaly krvavé boje a oba bratři se rozhodli, že svou rodnou zemi opustí a půjdou hledat nová sídla. Se svým lidem se vydali na západ přes řeku Odru, Labe a Vltavu. Jelikož už byli po cestě velmi unavení, zastavili se u hory Říp, kde si odpočinuli. Hned z rána vystoupil Čech na horu, odkud viděl úrodnou krajinu. Nadšený pak sešel k lidu a zvěstoval, co viděl. Čech rozhodl, že se tu usadí. Lid nazval novou vlast po Čechovi. Rozdělili si mezi sebe půdu a začali ji obdělávat. Praotec Čech po třiceti letech zemřel. Jeho tělo spálili s potravou i zbrojí. Popel uložili do popelnice, kterou posléze pohřbili.
O Krokovi a jeho dcerách
Po Čechově smrti zvolil lid svým novým vojvodou Kroka, který sídlil na Budči. Krok byl velmi moudrý, všem radil a byl spravedlivý. Na Budči byla škola, kde se učilo bohoslužbě, kouzlům a věštbám, které se považovala za největší umění. Jednoho dne Krok poručil, aby ho tři dny nikdo nerušil, protože bude rozmlouvat s duchy. Po třech dnech zavolal Lecha a starosty obcí, jelikož mu duchové napověděli, aby nechal vystavět nové sídlo. Okamžitě tedy poslal posly, kteří mu vyhledali nové místo. Krokovi se toto místo velice líbilo, a tak nebyl žádný důvod, proč by se nezačalo se stavbou. Hrad pojmenoval Vyšehrad. Léta plynula a čas byl nemilosrdný. Krok po své smrti na světě zanechal tři dcery. Kazi znala všechny léčivé byliny a po smrti svého otce žila na jeho hradu v Budči, který přejmenovala na Kazin. Teta nechala vystavět Tětín a i když měla moudrá Libuše hrad Libušín, po smrti otce zůstala na Vyšehradě, odkud panovala moudře a spravedlivě.
O Libuši
Kněžna Libuše často musela řešit spory mezi svým lidem. Jednoho dne k ní přišli dva sousedé, kteří se přeli o meze a pole. Libuše oba sousedy vyslechla a rozhodla ve prospěch mladšího z nich. Starší soused se posléze rozčílil nejen na to, že soud prohrál, ale i na to, že mu vládne žena. Libuše tedy po poradě se svými sestrami v tajemné zahradě prohlásila před celým lidem, který nechala svolat, že si vezme za muže toho, kterého jí oni sami vyberou. Kněžna poslala na pomoc poslům svého koně, který měl vejvodu najít. Tento kůň dovedl posly do vesnice, kde našli malého chlapce a optali se jej na Přemysla. Podle chlapcovy rady se vydali na pole, kde poslové Přemyslovi vysvětlili důvod jejich návštěvy. Po jídle oblékli Přemysla do královského rouna a odjeli směrem k hradu, odkud je Libuše již netrpělivě vyhlížela. Zanedlouho dorazili k hradu. Když je kněžna zahlédla, rozeběhla se jim naproti. Ruku v ruce pak odešli vládnout.
O Přemyslovi
Libušin kůň ukázal cestu poslům, kteří našli Přemysla a vyzvali ho, aby odjel s nimi na hrad za Libuší, protože si ho lid zvolil jako svého knížete a soudce. Přemysl nemohl doorat pole, a proto prý bude v zemi často hlad. Po hostině u železného stolu poslové oblékli Přemysla do knížecího roucha a odjeli za Libuší na Vyšehrad oslavit jejich sňatek.
Libušina proroctví
Když byla Libuše s Přemyslem, ustanovili společně některé řády a předpisy. Kněžna Libuše uměla věštit. Jednoho dne předpověděla, že v lese na soutoku řeky Vltavy a potoku Brusnice, pracuje člověk, který tesá práh domu. A tak nazvou hrad, jenž nechají vystavět Prahou. Libuše také předpověděla, kde se v zemi nacházejí drahé kovy, ale také to, že zemi postihnou krvavé boje. Po té ponořila do Vltavské vody kolébku svého prvorozeného syna a řekla, že až se opět vynoří na hladinu, bude v zemi klid a mír.
Dívčí válka
Po smrti Libuše ženy pocítili, že už nejsou tak vážené jako za života jejich královny. Muži se jim posmívali, kde jen mohli, a proto se ženy chopily luků a mečů a mužům vyhlásily válku. V čele s Vlastou nechaly vystavět hrad Děvín. Pobily na tři sta mužů, ale využívaly i jíných předností. Ženy přivázaly Šárku ke stromu a když jel okolo Ctirad se svou družinou, prosila ho, aby jí pomohl. Ctirad zatroubil na roh, který měla Šárka na krku. Objevily se ozbrojené dívky a Ctirada s družinou zabily. Ostatní muži byli odhodláni pomstít Ctiradovu smrt. V dalším boji podlehla Vlasta, ale i ostatní ženy.
O Křesomyslu a Horymírovi
Po Přemyslově smrti se na Českém trůnu vystřídalo mnoho mužů. Za vlády Křesomysla si lidé více hleděli hledání drahých kovů v hlubinách země než polí. Rýžovníci dychtiví po zbohatnutí si nechávali posílat pro chléb do pražského kraje. To se ale mnohým vladykům nelíbilo, a tak se odebrali k vojvodovi na Vyšehrad, jenž měl v čele Horymíra. Žádali Horymíra, aby si jeho lid více vážil chleba nežli stříbra a ostatních drahých kovů. Jenže kníže měl před očima vidinu po zbohatnutí, a tak vladykové odešli s nepořízenou. Když se lid dozvěděl, co se dělo na Vyšehradě, byl odhodlán pro pomstu, zejména pro Horymíra. Ihned se ho vydali hledat, ale jeden hodný člověk Horymíra předem varoval a horníci ho v Neumětelých nenašli. Horymír tehdy přísahal pomstu. Za několik dní shromáždil své sousedy a společně zaútočili na bezbranné horníky. Po tom, co se Vyšehrad dozvěděl o boji mezi Horymírem a horníky, byl Horymír obviněn a poslán do vězení. Sice se snažil hájit, ale nikdo už na něj nebral ohled. Zanedlouho měl být sťat svým mečem. Jeho poslední přáním bylo naposledy se projet na svém koni Šemíkovi. Když Křesomysl viděl Horymíra na koni, nechal si ho zavolat, aby ho osvobodil. Šemík se ale při skoku těžce zranil a Horymír za ním z Vyšehradu pospíchal. Šemík zakrátko zemřel. Horymír ho pochoval před svá vrata.
O Králi Svatoplukovi
Při slavnosti svatého Petra a Pavla dostal arcibiskup Metoděj od krále příkaz, aby na něj se mší počkal. Protože se král už dlouho neobjevoval, Metoděj započal mši bez něj. Za chvíli se rozrazili dveře, ve kterých se objevil Svatopluk. Když se před oltářem zastavil, svatý muž mu řekl, že bude potrestán za zneuctění Hospodinova chlévu bohem. Král se lekl a pádil z kostela pryč. Po cestě se na Metoděje rozzlobil a nechal mu vzkázat, aby se mu již nikdy neobjevoval na očích. Metoděj uposlechl a odešel kázat do jiných krajů. Zanedlouho postihly Moravu velké boje, které vše ničily a Svatopluk se tedy rozhodl opustit všechno bohatství a přidal se ke třem lidem, kteří měli namířeno do kostela. Na smrtelné posteli skončil s přetvářkou a všem řekl, kdo vlastně je a jak špatně se zachoval nejen k arcibiskupovi Metodějovi.
O Daliborovi
Při opravě Pražského hradu dal Vladislav II. Jagelonský vystavět věž, která měla sloužit jako vězení. Název měla dostat po svém prvním vězni. Sedláci se proti svému krutému pánovi vzbouřili a v zajetí jim musel slíbit, že je nepotrestá. Sedláci požádali o pomoc laskavého a spravedlivého Dalibora z Kozojed, aby se jich ujal. Dalibor se střetl s vojáky a následně byl uvězněn v oné věži na Pražském hradě. Z dlouhé chvíle se naučil hrát na housle a lidem se to tak líbilo, že každý den stáli pod věží a poslouchali hru Dalibora. Vždy mu do pytlíčku, který pouštěl na šňůrce z okna dávali nějaké drobné mince a jídlo. Protože se prý nedovoleně zmocnil majetku, byl odsouzen k smrti. Věž nese jméno Daliborka.
Kutnohorští havíři
Na počátku 16. století se Kutnohorským havířům dařilo čím dál hůře. Protože dostávali nízké platy, rozhodli se vyslat poselstvo na Budínský hrad, ale král je odmítl přijmout. Horníci se vzbouřili a usídlili se na Špicberku. Kutnohorští měšťané se báli, že havíři chystají pomstu a povolali proti nim vojsko, v jehož čele stál Oněk Kamenický, který jim slíbil, že s nimi půjde do Poděbrad, kde zajistí, aby se jejich zpráva dostala ke králi. Oněk byl však podplacen a havíře nazval jako buřiče. Král nechal dvanáct mužů popravit. Třináctý utekl.
Boží soud
Velký zastánce starých chodských privilegií a práv Kozina vedl poselstvo k soudu do Prahy, kde je zajat a následně odsouzen k smrti. Ještě před veřejnou popravou vyzval Lamingera do roka a do dne k Božímu soudu. Po roce a dni se Kozinova postava zjevila při Lamingerově hostině. Ten však ve strachu umírá.
O Jánošíkovi
Juraj Jánošík pocházel ze Slovenska. Potom, co se mu do rukou dostala zpráva o jeho umírající matce, vrací se ze studií do vesnice Torchové, kde čeká hajduk s výzvou, aby odešli pracovat na panství. Otec i syn zůstávají u své matky. Jako trest za neuposlechnutí rozkazu dostal každý z nich sto ran lískovkou. Starý Gozda trest nepřežil, ale Jánošík odešel s dalšími chlapci do hor. Hajdukové ho po dlouhém hledání dopadli a uvěznili. Za nějaký čas byl popraven v Liptovském Mikuláši.
Trilogie Mezi proudy je úvodem k cyklu Jiráskových románů o husitském hnutí. První její část zobrazuje oba tábory, které se v husitství utkaly: dvůr krále Václava IV. s jeho zemanskými rádci, kteří sympatizují s reformními snahami měšťanstva, a dvůr arcibiskupský, domáhající se výlučných výsad pro církev a chránící zlořády mezi kněžstvem. Dějovou osu románu tvoří případ ohnivce Šípa, jemuž arcibiskup svede ženu a rozvrátí manželství.
A. HUSITSTVÍ II. vydáno v r. 1952
A III. r. 1952
r.1952
r.1952
Historický román Proti všem vydal Alois Jirásek roku 1893. Zachytil v něm navzájem se proplétající osudy několika lidí na pozadí významných dějinných událostí roku 1420 v českých zemích. Mistrně zde zachytil náladu uvedené doby a postavy nechal aktivně se účastnit a spoluvytvářet historické události považované dnes za vrchol doby husitské. Název „Proti všem“ má vyjadřovat boj husitů proti všem jejich odpůrcům.
Proti všem
dílo zobrazuje dobu husitskou, hlavně rok 1420 v Táboře a Praze
má 3 části:
(Skonání věků, Kruciata, Boží zástup)
kniha psána roku 1892-93 ve Zlaté Praze
historický román
HLAVNÍ POSTAVY:
Zdena, Ondřej, Jan Žižka z Trocnova, Ctibor z Hvozdna, novicka Marta, Adamité...
I. DÍL:
Vystihuje rozruch prvních let po upálení mistra Jana Husa. Jirásek zde líčí nespoutanou lidovou sílu, která boří a zapaluje vše, co se jí staví v cestu. Probošt vypáleného Louňovického kostela, prchaje s novickou Martou před povstalými táborskými bratry. Je provázen na hrad Příběnice Ondřejem, synem Mikuláše, bratra vladyky Ctibora z Hvozdna.
Ctibor ho vzal k sobě, protože cítil vinu na smrti Mikuláše. Také s ním žila dcera Zdena, žena, která se nešťastně provdala a později ovdověla. Zakládá se město Tábor (otec rovných bratří a sester a společného majetku). Drobní sedláci i zemané opouštějí své statečky a uchylují se sem, aby vybudovali nové město, město rovnosti. Do Tábora přichází i Zdena, která je zvědavá na nové náboženství. Dále sem přichází mladý kněz Bydlinský a začíná poctivě pracovat ve špitále, začíná docházet i k Pytlům, kde káže společně s Kánišem. Oba dva jedou ve svých kázáních tak daleko, že později nesouhlasí s ostatními táborskými kněžími. Například nechtějí, aby husité šli na pomoc Praze, na kterou táhne císař Zikmund se svým vojskem, aby ji ztrestal a stal se českým králem.
II. DÍL:
Kruciátou se rozumí křížová výprava císaře Zikmunda do kacířských Čech. V Kutné Hoře, kde fanatičtí Němci metají chycené husity do šachet, přijímá císař poselství Pražanů. Diktuje jim však takové podmínky, které nemohou přijmout. Navíc je poselstvo hrubě uráženo. Naopak Louňovický probošt je přijat příznivě a jedná s císařem o sjednocení Rožmberků, kteří by šli proti Táboru a křižáků, kteří jsou na Prahu. Líčí se zde také hrozná ukrutenství, která páchali křižáci na našich lidech. I přes odpor Kánišovy sekty se vypraví Žižka se svými bojovníky na pomoc Praze. Nejdříve porazí nepřítele u Benešova, ale konečného vítězství dosáhne v bitvě na Vítkově. Zdena, která zůstala v Táboře, slíbí Bydlinskému manželství, čímž vzbudí žárlivost u Kániše. Tábor je obklíčen vojsky Oldřicha z Rožmberka, ale s přispěním husitů poslaných z Prahy se ubránil. Mnoho Rožmberků je pobito, probošt upálen, strýc novicky Marty zajat a ošetřován.
III. DÍL:
Výstřední táborská sekta vedená Kánišem a Bydlinským, zvaní Adamité, byla táborskou obcí vyhnána na dobyté Příběnice, které měl na starosti Ctibor z Hvozdna. S Bydlinským tam odešla i Zdena, která se pohádala s otcem tak, že už spolu nemluví. Mezi sektou se ale začaly objevovat spory, které vyvolával Kániš, žárlící na Bydlinského manželství. Zfanatizovaná sekta jedné noci obklíčí a zapálí Bydlinského příbytek, v němž on i Zdena uhoří. Hvozdenský zeman lituje, že jeho dcera umřela takovou smrtí. Pochopil, že to všechno udělala kvůli Bydlinskému, jemuž slepě věřila a že se mu náboženskou vírou tolik neodcizila. Adamité nakonec odtáhli do lesů, kde je potom Žižkovo vojsko smetlo z povrchu zemského. Ondřej se v Táboře sejde s milovanou Janou (bývalou novickou Martou), protože ona i její strýc přestoupili na táborskou víru.
r. 1952
r.1952
Bratrstvo je třídílná kniha Aloise Jiráska z období husitství. Navazuje na Mezi proudy a Proti všem, avšak děj se nyní odehrává na Slovensku. Husitství sice zažívá velký rozmach, ale nemá s původním táborským vzorem moc společného. Ačkoliv hlavní hrdinové mají kladné vlastnosti typické pro Žižkovy bojovníky – odvahu, čest a ochotu vždy hájit boží pravdu, setkáváme se u nich rovněž s mnohými zápornými rysy. Většina z nich holduje častému pití a války jsou pro ně vším. Neumí nic jiného než bojovat a to nejen bránit své území, ale také přepadat a loupit.
Jirásek tento úpadek velmi pečlivě popisuje a trilogii dovede až do doby, kdy Bratrstvo zaniká. Valná část žoldnéřů padne a kdo ne, žene se dále za kořistí. Vojáci už neslouží „vyšším cílům“ jako původní husité, ale putují pouze tam, kde dostanou větší žold.
září 1952
Rádi podáme více informací o těchto dílech.
2024 ©